František Gellner byl básník, malíř a žurnalista.

František Gellner pocházel z rodiny nezámožného židovského obchodníka. Po studiu na gymnáziu v Mladé Boleslavi, kde František Gellner začal publikovat své první verše, odešel na vídeňskou techniku a poté na báňskou akademii v Příbrami. V té době začíná František Gellner přispívat do Nového kultu. Hlásí se k české předválečné bohémě a úzce se přitom stýká s českými anarchistickými básníky soustředěnými kolem S. K. Neumanna. Jeho přáteli se stávají F. Šrámek, K. Toman, J. Mach, L. Freimuth.

Po povinné roční vojenské službě působil v Mnichově a v letech 1905 - 1908 v Paříži, kde studoval malířství. Dva roky studoval na akademii v Drážďanech a opět se vrátil zpět do Paříže. V Paříži se František Gellner stýká se svými přáteli, českými básníky - K. Tomanem, M. Majerovou a H. Malířovou.

V roce 1911 nastoupil František Gellner jako redaktor v Lidových novinách v Brně, kde působil až do začátku 1. světové války. František Gellner se aktivně účastnil i politického života jako jednatel Občanského klubu lidové strany pokrokové.

Po vypuknutí 1. světové války rukuje František Gellner v srpnu roku 1914 v Mladé Boleslavi do rakousko-uherské armády. Je odvelen na haličskou frontu, kde je pak 13. září téhož roku prohlášen za nezvěstného. Kde a kdy přesně František Gellner zemřel, nebylo nikdy zjištěno.


František Gellner, spolupracovník Moderní revue a Nového kultu, byl básníkem "anarchistických snů a rozvráceného sexu". Psal básně, povídky, fejetony, drama i román, překládal a kreslil. Za svého pobytu ve Francii přispíval do řady časopisů svými kresbami a karikaturami. Vysoce byly hodnoceny i některé jeho olejomalby. František Gellner ilustroval Havlíčkovu knihu Křest sv. Vladimíra. Gellnerovy karikatury jsou charakterizovány jako "havlíčkovsky dravé a útočné".

Gellner ve svých básních často přiblížuje rytmus lidovému popěvku. Používá banální rýmy, nepoetická slova, častá je u něho i nemetaforičnost. Píše poezii velice přímou s minimem složitých obrazů. Gellnerovy verše jsou prosté, mají pravidelný verš i rým a blíži se prozaickému sdělení. Jsou napsány formou popěvku nebo písně. Gellner ve své básnické tvorbě hojně využíval dobových forem lidové zábavy - kuplety a šansony. Jeho dílo bylo výrazně ovlivněno anarchismem.

Po nás ať příjde potopa - 1901, básnická sbírka. Gellnerova poezie je již od samého počátku nesena silnou protispolečenskou revoltou, která se rodí z konfliktu mezi autorovou dychtivou a neutuchající touhou po lásce, upřímnosti i sociální spravedlnosti na straně jedné a malostí doby, pokrytectvím a maloměšťáctvím na straně druhé. Gellnerova revolta nabývá často ironické či cynické podoby.

Radosti života - 1903, román ve verších, hloubka životního zklamání, skepse a ironie, gesto vzdoru, ale i rezignace na život. Vystupuje zde do popředí scenérie nočních ulic, pivnic a kaváren spolu s šantánem a jeho písněmi, s melodikou kupletů a šansonů.

Cesta do hor a jiné povídky - 1914, povídky ze židovského prostředí

Nové verše - posmrtně 1919, autor zde dospěl k pochopení teskné krásy života. Tragédie lidského života se v této sbírce promítá do šedivé věcnosti a drobných banalit.

Don Juan - posmrtně 1924, román ve verších. Svoji životní filozofii, svůj protest vůči světu vyslovuje v této rozsáhlé veršované skladbě.

Některé básně Františka Gellnera byly zhudebněny.
Jaromír Nohavica - Radosti života
Punk-rocková skupina Visací zámek - Všichni mi lhali
- Perspektiva
- Buď matko Boží pomocna
Punková skupina Malomocnost prázdnoty - Nečekám nic od reforem (část cyklu Radosti života). Pepa Nos - To je teď celá moudrost moje
- Všichni mi lhali
- Perspektiva