Geoffrey Chaucer

básník

Úmrtí:
25. října 1400
Upravit profil
Geoffrey Chaucer byl anglický středověký básník, uznávaný jako první literární osobnost v Anglii. Geoffrey Chaucer se narodil v měšťanské rodině obchodníka s vínem. Od mládí byl spojen s dvorskou službou, jako páže, voják, dvořan, diplomat a...

Životopis

Geoffrey Chaucer byl anglický středověký básník, uznávaný jako první literární osobnost v Anglii.

Geoffrey Chaucer se narodil v měšťanské rodině obchodníka s vínem. Od mládí byl spojen s dvorskou službou, jako páže, voják, dvořan, diplomat a úředník. Působil postupně ve službách Edvarda III., Richarda II. A Jindřicha IV. Vzhledem k diplomatickým posláním pobýval ve Francii a Itálii, kde se seznámil se soudobou italskou literaturou jako byli Dante, Petrarca a Boccaccio.

Geoffrey Chaucer byl celním kontrolorem, smírčím soudcem, dozorčím nad údržbou královských budov a zástupcem správce lesů. Přes tuto značnou zaměstnanost se ještě věnoval literární tvorbě. V oblasti literatury a filozofie byl na svou dobu velice vzdělaný.

Geoffrey Chaucer byl pochován ve Westminsterském opatství. Jeho hrob se stal zárodkem pozdějšího „koutku básníků“ – Poet´s Corner.

Dílo Geoffreye Chaucera:

Geoffrey Chaucer vynikl především konkretizovat abstraktní myšlenky o lidstvu do skutečných postav. Užíval nářečí Londýna a okolí, které se stalo později základem spisovné angličtiny.

Jeho prvními díly bylo přebásnění francouzského veršovaného eposu Román o Růži a francouzského hymnusu k Paně Marii, akrostich A.B.C.

Z vlastní tvorby:
Kniha o vévodkyni – 1369 – 1370, alegorická elegie v osmislabičných verších
Dům slávy – kolem 1380, nedokončená báseň byla zřejmě ovlivněna latinskou literaturou

Ptačí sněm – kolem 1380, ve skladbě bylo poprvé užito tzv. královské (chaucerovské) strofy V ptačí říši se ve snové volbě partnera nebo partnerky odvíjí řada otázek o lásce a životě.

Troilus a Kressida – asi 1385 – 86. Rozsáhlá báseň jejíž předlohou se stala epizoda o tragické lásce v době trojské války. Tento příběh, který již zpracoval Boccaccio, obohatil Chaucer realismem a humorem. Objevují se v něm zárodečné rysy moderní psychologické prózy a dramatu.

Legenda o dobrých ženách – asi 1390, básníkovo pokání za příkoří, které činil ženám v předchozích svých dílech. Je chválou věrných žen.

Canterburské povídky – v letech 1386 – 1400. Vrcholné Chaucerovo dílo bylo nedokončeno, je rekonstruováno z celkem 90 různě neúplných rukopisů a obsahuje Hlavní prolog a 24 povídky. Je to cyklus rozmarných, učených i zbožných příběhů, které si vyprávějí poutníci na cestě z Londýna ke hrobu Tomáše Becketta v Canterbury. Třicet poutníků, včetně autora, je představeno v prologu. Zastupují všechny hlavní společenské skupiny a profese od příslušníků rytířského a duchovního stavu až ke společenské chudině.
V povídkách se vyskytují téměř všechny známé žánry jako rytířský román, legenda, bajka, pohádka ad. Obsahově vycházejí z francouzské literatury, z latinských autorů a starých kronikářů. Všechny náměty jsou zpracovány originálně se zřetelem k anglickému prostředí.