Helena Velenická absolvovala střední zdravotnickou školu a nyní studuje na Západočeské univerzitě v Plzni. Ráda se prochází, cestuje, čte, píše, plave, luští křížovky. Jejím snem je psát knihy a také zdárně ukončit vysokou školu. Svým psaním chce...

Životopis

Helena Velenická absolvovala střední zdravotnickou školu a nyní studuje na Západočeské univerzitě v Plzni. Ráda se prochází, cestuje, čte, píše, plave, luští křížovky. Jejím snem je psát knihy a také zdárně ukončit vysokou školu. Svým psaním chce oslovit především ženy. Ráda by časem ale vyzkoušela i jiné žánry, například detektivní či dramatické a postupně psala pro všechny generace i pohlaví.

Co chce říct svým čtenářům:„Aby se zkusili vžít do příběhu, protože kouzlo čtení je o představivosti a vnitřních emocích. Záleží, jak to čtenář vnímá a prožívá. Samozřejmě každý z nás prožívá ten samý příběh ´jinak´.“ Helena Velenická se narodila před 20 lety a za svůj život už stihla projít několika nelehkými situacemi. Místo toho, aby se hroutila, ale sebrala odvahu a svůj příběh sepsala jako knihu. „Kamarádky se v mém příběhu nevyznaly. Přeci jen je trochu zmatený. Spoustu lidí a událostí. Rok mi říkaly abych to sepsala a tak jsem je nakonec poslechla, začalo mě to bavit a výsledkem je kniha.“ Ale nebylo to jen jednoduché. Během psaní knihy přišly i těžké chvíle a to hlavně ve chvílích kdy psala o událostech, které ji nejvíce zasáhly. Byl to ale, jak říká ona sama, určitý očistný proces, který jí pomohl překonat minulost. Ale ani když ji postihla krize, nepřestala psát. „Když jsem něco nemohla dopsat, tak jsem to třeba na měsíc, měsíc a půl nechala být a pracovala jsem na jiné části knihy.

Teprve když jsem překonala takové delší období, vrátila jsem se k nedopsané části a dokončila jí.“ Na knize pracovala tímto způsobem rok. Psala ji při škole. Hlavně po večerech a nocích. A ani teď když studuje první ročník vysoké školy se psaní nevzdala. „Není jednoduché skloubit psaní a školu. Psaní bohužel musí ve zkouškovém období ustoupit do pozadí. Ale i tak píšu další knihu.“ O čem, to se musíme nechat překvapit. Můžu jen prozradit, že to bude další román. Autorka ale nevylučuje, že by se v budoucnu pustila i do jiných žánrů. „Mám doma rozepsané dva detektivní příběhy. Zatím je to jen hrubý nástin. Detektivky mě ale lákají.“

Nejraději by ale ve své budoucí tvorbě kombinovala oba žánry, aby se ze psaní nestal stereotyp. Ve své tvorbě Helena upřednostňuje příběhy, založené na reálných událostech a příbězích, které okořeňuje a dochucuje svojí fantazií a představivostí. A i když se pustí do příběhu smyšleného, snaží se aby tak nepůsobil a aby ho čtenáři vnímali jako skutečný a reálný. „Myslím, že by každý příběh měl být trochu „reálný“. Aby se to v životě mohlo stát anebo se to už někdy stalo. Pak je příběh takový opravdovější.“ Říká sama autorka, která svou tvorbou chce oslovit především ženy. Svou prvotinu Jeden okamžik, založila na skutečném životním příběhu dívky Heleny, která bojuje s překážkami a těžkými životními situacemi.