Henri Barbusse

Henri Barbusse byl francouzský spisovatel a esjista, levicově orientovaný politik a novinář.

Otec Henryho Barbusse byl novinář a dramatik. Matka, Angličanka, zemřela, když mu byly Henrimu tři roky. Již v mládí se Henri Barbusse seznamoval s verši francouzského klasicismu a realismu. Jeho oblíbenci byli tehdy ještě žijící Victor Hugo a také Émile Zola. Od svých devatenácti let byl několikrát odměněn v různých literárních soutěžích. Tím se mu otevřely dveře do literárních i společenských salónů a mohl tak spolupracovat i s dalšími autory.

Henri Barbusse vystudoval literaturu a filosofii v Paříži. Po skončení studií byl zaměstnán na ministerstvech vnitra a zemědělství. Později pracoval jako vedoucí redaktor ve velkých nakladatelstvích.

Zásadní změnou v životě Henriho Barbusse znamenal rok 1914, kdy jako dobrovolník narukoval do 1. světové války. V roce 191 byl odměněn roku válečným křížem. V zákopech a ve vojenských nemocnicích napsal svůj protiválečný román Oheň, který mu ještě v době války zajistil světové uznání.

Protiválečný postoj ještě více posílil Barbussovu levicovou orientaci. Od roku 1923 se stal členem Komunistické strany Francie, komunisty obdivoval a byl nadšený Velkou říjnovou revolucí v Rusku. Často cestoval do Sovětského svazu. Byl autorem francouzsky psaného tendenčně oslavného životopisu Stalin, který vyšel v roce 1933.

V roce 1917 založil Henri Barbusse protiimperialistickou organizaci Clarté, která existuje dodnes. Tato skupina sdružovala levicově orientované spisovatele a intelektuály. Vydávala stejnojměnny časopis. K členům skupiny Clarté patřili i Romain Rolland, Anatole France, Henri Bataile, Upton Sinclair, H. G. Wells, Chaldres Vildrac, G. B. Shaw, Stefan Zweig, Heinrich Mann, Bertrand Russell.
Skupina Clarté měla sekci i v Československu. Její členy byli Josef Hora, Helena Malířová, S. K. Neumann, Fráňa Šrámek a Ivan Olbracht.

Henri Barbusse zemřel v Moskvě, pohřben je na pařížském hřbitově Le Pere Lachaise.

Dílo Henriho Barbusse:

Próza Henriho Barbusse stojí na hranici mezi beletrií a naučné literatury. Počátky jeho tvorby tvořily básně a byly ovlivněny romantismem. Jádro jeho díla tvoří trojice románů ovlivněných částečně i naturalismem. Ve svých novinových článcích se zaměřoval především na literární kritiku, kdy ho upoutal zejména Émile Zola.

Pleureuses - 1895, Plačky, básnická prvotina, sbírku tvoří melancholické básně, v nichž autor kladl , důraz na introspekci.

L´Enfer - 1908, přepracovaná verze 1917, Peklo. Román zobrazuje moderní velkoměsto. Autor vychází ze Zolova naturalismu, které obohacuje o metafyzické úvahy o smyslu života v moderní době.

Le Feu, Journal d´une escouade - časopisecky 1916 v deníku L´Oeuvre, knižně 1917, Oheň. Podtitul: Deník bojového družstva. Román s dokumentární přesností a autenticky vylíčil život vojáků na frontě a v zákopech. Čtenář se setkává s různými příběhy vojáků. Román nemá hlavního hrdinu. Knihu tvoří 24 kapitol, každá vypráví jednu epizodu. Autor vyjadřuje odpor proletářů k válce. Kniha je věnována padlým vojákům. V roce 1916 získal autor za tento román Goncourtovu cenu.

Clarté - 1919, Jasno. Román navazuje na předchozí dílo Oheň. Autor v něm odsuzuje válku. Román dal název mezinárodnímu hnutí sdružujícímu představitele humanistické inteligence.

Eseje a politické pamflety:
Světlo v propasti - 1920, politický pamflet
Dopisy duševním pracovníkům - 1922, politický pamflet
Zola, spisovatel revoluce - kritická esej

Reportáže:
Gruzie - 1929
Rusko - 1930

Další dílo:
Různé zprávy - 1928, sbírka obsahující novely, povídky a historické studie
Souvislosti - sociální studie
Ježíš - historická studie
Stalin, svět viděný skrze jednoho člověka - studie
Prosebníci - román
Nůž mezi zuby
Co bylo, bude
Šílenství lásky

Narození: 17. 5. 1873 , Asnières, Hauts-de-Seine, Francie
Úmrtí: 30. 8. 1935  ve věku 62 let, Moskva †
Znamení: býk  

8 se líbí, 0 se nelíbí