Hynek z Poděbrad

diplomat, překladatel a spisovatel

Narození:
18. května 1452
Úmrtí:
11. července 1492
Upravit profil
Hynek z Poděbrad byl diplomat, překladatel a spisovatel. Hynek z Poděbrad vyrostl v tolerantní rodině kališnicko-katolických královských manželů. Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad, jeho matkou byla druhá Jiřího manželka Johanna z...

Životopis

Hynek z Poděbrad byl diplomat, překladatel a spisovatel.

Hynek z Poděbrad vyrostl v tolerantní rodině kališnicko-katolických královských manželů. Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad, jeho matkou byla druhá Jiřího manželka Johanna z Rožmitálu. Jako devatenáctiletý se Hynek oženil s kněžnou Kateřinou, dcerou Viléma Saského. Svatba byla slavena při masopustě v roce 1471. O měsíc později král Jiří zemřel. Ještě před smrtí však pro Hynka a jeho bratry, Viktorina a Jindřicha, vymohl na císaři Fridrichovi IV. povýšení na říšské knížectví, hrabství kladské a vévodství minsterberské.

Po smrti krále Jiřího z Poděbrad se na následnictví jeho synů na český trůn nepomýšlelo. Při volbě nového krále však byla jejich práva náležitě opatřena. Ačkoli Jiřího synové nemohli usednout na český trůn, přece jim náležela vynikající místa v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem daným v Krakově se král Vladislav II. zavázal chránit je v jejich důstojenství a zbavit jejich statky dluhů, kterými byly zavázány pro potřeby zemské od krále Jiřího. Na Hynka z českých statků připadly Poděbrady a Kostomlaty, z matčina majetku pak Lichtemburk, Mělník a Teplice.

K náboženství měli synové krále Jiřího stejný postoj jako jejich otec. Přesto však postupem času došlo k proměně. Kníže Jindřich, Hynkův bratr, totiž na jaře roku 1472 přesídlil i s rodinou na Kladsko, kde hledal přízeň u katolického duchovenstva. Avšak i Hynek, který na Kladsko někdy zavítal, se neukazoval jako neoblomný kališník. Z opatrnosti a z obavy však byla dlouho tato změna tajena před veřejností.

V roce 1472 byl Hynek z Poděbrad povolán k vládě. Na sněmu v Benešově téhož roku byl jako zástupce Vladislavovy strany ustanoven zemským správcem. Po dvou letech ho v úřadě vystřídal jeho bratr. Hynkova matka, královna Johanna, v mnohém zastupovala svého syna. Tím byla prakticky přivedena k moci.

Hynek z Poděbrad se proti matčině vůli klonil k Matyášovi Uherskému. Tato náklonnost byla především díky velké potřebě peněz mladého Hynka. Král Vladislav zdlouhavě splácel dluhy a Matyáš této královy liknavosti využil. Když v roce 1475 obdržel Hynek od svého bratra Viktorína Kolín, odkoupil Matyáš bez dlouhých průtahů toto panství. Tím získal možnost udržovat uprostřed Čech svoji uherskou posádku. Hynek s přátelil i s mnohými Matyášovými straníky. Násilníka Racka Kocovského, proti kterému se spojily strany Matyáše i Vladislava, učinil svým vladařem na Konopišti.

Smlouvou v Brně z roku 1478 byly rozpory mezi Hynkem z Poděbrad a Vladislavem zdárně uklidněny. Hynek změnil svůj doposavadní politický směr a stal se věrným rádcem a pomocníkem krále Vladislava. Přesvědčil se, jak vratké je přátelství s Matyášem. Hynek připravoval definitivní dohody o uznání Vladislava Jagellonského českým králem. Byl jednou z klíčových osobností, kterým se podařilo konečně dojednat náboženský smír v Čechách a řešil i jiné sporné záležitosti. V roce 1488 se Hynek připojil ke knížatům slezským, kteří se vzepřeli proti Matyášově hrabivosti. Zato však musel těžce pykat. Byl nucen dědičně postoupit Matyášovi a jeho levobočkovi Hanušovi Konrádovi své otcovské dědictví – Poděbrady a Kostomlaty. Jen z milosti mu bylo ponecháno jejich doživotní užívání.

Manželům Hynkovi a Kateřině se narodila jediná dcera Anna, která byla provdána za staršího jihočeského magnáta Jindřicha z Hradce. Se svou milenkou Kateřinou Vojkovou ze Štítar a ze Strážnice měl Hynek několik dětí, mezi nimi syna Fridricha, kterému odkázal Kostomlaty. Jinak za hlavní dědice ustanovil svého bratra Jindřicha a jeho syny.

Hynek z Poděbrad poznal renesanci i významné humanisty jednak přímo v Itálii kam cestoval s králem Matyášem jako přední člen jeho družiny, a jednak u Matyášova dvora v Budíně, kde se dokonce z význačných osobností utvořila společnost Academia Corvina. Tato společnost měla k dispozici několik tisíc svazků humanistické literatury nově založené korvínské bibliotéky. Sám Hynek měl základy humanistické vzdělanosti již z pražského dětství, protože jeho otec dbal na vzdělávání svých synů. Pokud nebyli přímo žáky pražské univerzity, měli domácí učitele blízké jejímu okruhu. Hynka učil blíže neznámý Martin Rokycana. Synům krále Jiřího se dostalo patřičné výchovy také v tělesné zdatnosti a obratnosti, v zápase i tanci. V těchto oborech se stal Hynek skutečným mistrem. Své umění předváděl na dvorských slavnostech a turnajích v Praze i v Budíně. Při turnaji v roce 1482 na Staroměstském náměstí dosáhl dokonce i veřejné pochvaly. Na válečném poli však nikdy nevynikl. Hynek se zajímal i o alchymii. Je mu věnována část expozice v Muzeu alchymie v Kutné Hoře.

Hynek z Poděbrad nepěstoval pouze renesanční poesii, ale i renesančně žil. Bez zábran pořádal turnaje a hostiny nebo se jich hojně účastnil. Jeho slabost pro něžné pohlaví ho připravila úplně o zdraví a vyměřila délku jeho života na pouhých 40 let. Hynek z Poděbrad je prvním historicky známým Čechem, který onemocněl syfilidou. Po dlouhé nemoci zemřel v červenci roku 1492 na poděbradském hradě. Zemřel v ústraní a osamělosti na místě, kde se kdysi narodil jeho otec. Ostatky Hynka z Poděbrad byly převezeny do Kladska a tam v rodinné hrobce při františkánském klášteře pohřbeny.


Dílo Hynka z Poděbrad:

Historikové vidí Hynka z Poděbrad jako autora, který obohatil českou slovesnost. Psal především zábavnou prózu. Byl vynikajícím znalcem italské kultury. Byl prvním, kdo otevřeně psal o nemanželském sexu. Šířil v Českých zemích myšlenky renesance. Význam Hynka z Poděbrad jako básníka býval někdy snižován proto, že některé jeho básně mají německou předlohu. Jenže otázka předloh ve starší literatuře není rozhodujícím měřítkem hodnoty díla. Hynek z Poděbrad dokázal velmi dovedným způsobem spojit prvky lidového vyjadřování s kultivovaným projevem, výborně charakterizoval své hrdiny v jejich promluvách a jednání, charakterizoval je nevšedně i popisem, takže před námi vystupují jako živí lidé. Vedle toho dovedl také výborně zachytit atmosféru prostředí.

Dekameron - překlad 10 novel Boccacciova díla a jedna vlastní, které se dochovaly v Neuberském sborníku. Je typickým příkladem poezie, ve které doznívá veršovnické umění doby předhusitské. Výběr ukazuje, že překladatel volil pro renesanci charakteristické příběhy, plné života a vtipu, který se nezastavuje ani před klérem ani před královským majestátem. Jsou to příběhy, v nichž defilují před očima čtenáře barvité figurky všech vrstev tehdejší společnosti. Náměty jsou převážně milostné, nikoli však smutného ladění. Hynek sympatizuje s chytrými ženami, je plný dvornosti a obdivu k půvabným paním. Je ale i pln husitského výsměchu ke zhýralým kněžím a mnichům, k živnostenskému pletichaření se svátostmi a pln opovržení ke kupčíkům, kteří se chtějí za své peníze dostat na nejvyšší stupeň společenského žebříčku.

Původní skladby psané prózou:

O Štěstí - próza reflexivního rázu. Auto vypráví příběh sebevědomého mladíka, nerozvážně a bezohledně se deroucího ke dvoru zosobněného Štěstí, který končí ve společnosti "lékaře" pana Chudoby. Obraz města – světa, kterým putuje mladík ke dvoru Štěstí, předchází Hynek v podstatě už Komenského Labyrint.

Ctnost, rytíř - mladý rytíř, chlapík veselý, značně rouhačsky odpovídá na káravá slova zosobněné Ctnosti. Do kostela prý chodí nerad, a když už jde, tedy nikoli z pobožnosti, ale proto, že v něm bývá mnoho pěkných žen. Místo modliteb se raději utkává v turnajích, raději by pojal za manželku "dosti tlustú ženu", než by se dal na cestu ctnosti, rád by byl "v komoře se svú milú jako v nebi".

Rozprávka o paní Salomeně - samostatná povídka

Skladby složeny veršem jsou dochovány neúplné, neboť ze sborníku byly vyřezány a vytrhány listy s ilustracemi. Tři obrázky byly náhodně objeveny v roce 1963. Ale i tak je rozsah většiny básní značný, jedná se o stovky veršů:

O ženitbě
Boj Štěstí s Neštěstím

Stesk na ženitbu - autor s velkým vtipem kreslí obrázek neutěšeného hospodaření mladého manžela, a tím se také odklání od středověkého zobrazování věčných typů. Takto např. vypráví mladý muž o své ženě, která když nemůže dosáhnout svého, ztrpčuje manželovi život.

Májový sen - nejodsuzovanější Hynkovo dílo líčí, jak k mladíkovi přišla ve snu jeho milá a dala se přemluvit, aby ulehla k němu do postele.

Veršovné o milovníku - hrdina, zamilovaný mladík vychází do jarní přírody, kde rodící se život kontrastuje s jeho smutkem a steskem po milé. Neznámá paní, s níž se mladík potkává, poslouchá zprvu jeho stesky, ale pak usiluje získat mladíkovu lásku pro sebe – odchází však s nepořízenou.