Imre Kertész je maďarský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Imre Kertész prožil roky 1944 a 1945 v koncentračních táborech Osvětimi a Buchenwald.
Po maturitě v osmačtyřicátém roce pracoval jako novinář, ale již v roce 1950 musel z politických důvodů z redakce komunistického deníku odejít. Psal divadelní hry a muzikály, později i překládal např. Freudova díla aj.

Od roku 1953 žije Imre Krtész v Budapešti jako svobodný spisovatel. Je nositelem řady maďarských a zahraničních vyznamenání a prvním maďarským držitelem Nobelovy ceny za literaturu z roku 2002.


Imre Kertész psal povídky, romány, eseje i studie a úvahy. Ve své tvorbě čerpá především z osobních zážitků v koncentračních táborech. Hlavním tématem jsou osudy lidí kteří přežili a nesou v sobě stále břemeno prožitků této tragédie. Zamýšlí se nad nenávistí a nelidskostí, přežívající v duších některých lidí.

Próza:
Trilogie bezosudovosti – její součástí jsou tři romány:

Člověk bez osudu – psáno od roku 1960. První a také nejslavnější autorův román, za který především získal Nobelovu cenu. V Maďarsku mohl vyjít až v roce 1975. Literární pozornost a světový ohlas získal až překladem do němčiny v devadesátých letech.
Popisuje z pohledu čtrnáctiletého chlapce roční deportaci v koncentračních táborech Buchenwald, Osvětim a Zeitz. Silnou výpovědí s nadhledem se autor vyrovnává s tématem holokaustu a ponížení člověka.

Fiasko – 1988
Kaddiš za nenarozené dítě – 1990

Díla Imreho Kertésze byla přeložena do mnoha jazyků.