Jan Zahradníček byl básník a překladatel, představitel katolicky orientované poezie.
Jan Zahradníček pocházel ze selského rodu v Mastníku u Třebíče. Studoval na klasickém gymnáziu v Třebíči, maturoval zde v roce 1926. Poté vstoupil na...
Životopis
Jan Zahradníček byl básník a překladatel, představitel katolicky orientované poezie.
Jan Zahradníček pocházel ze selského rodu v Mastníku u Třebíče. Studoval na klasickém gymnáziu v Třebíči, maturoval zde v roce 1926. Poté vstoupil na Filozofickou fakultu UK a začal studovat germanistiku, kde mezi jeho učiteli byl např. F. X. Šalda. Za čas změnil obor a absolvoval knihovnictví. Soustředil se na literární tvorbu, překládal, pracoval jako lektor v nakladatelstvích. Za svého pobytu v Praze získal mnoho přátel mezi umělci a spisovateli, k nimž patřili např. František Halas nebo Jan Čep.
Nějaký čas pobýval Jan Zahradníček u svého příbuzného J. Dokulila na faře v Uhřínově u Velkého Meziříčí. Příspíval do mnoha literárních časopisů - Tvar, Listy pro umění a kritiku, Literární noviny, Akord. V roce 1945 se přestěhoval do Brna a pracoval jako redaktor v nakladatelství.
Po zatčení v roce 1951 a vykonstruovaném procesu s římskokatolickými literáty byl Jan Zahradníček odsouzen na třináct let do vězení. Procházel nejtvrdšími věznicemi a zásluhou Jaroslava Seiferta mu byl trest snížen na devět let s příslibem předčasného propuštění. Po účasti na pohřbu svých dvou dětí se musel do věznice vrátit.
Teprve po amnestii v roce 1960 byl Jan Zahradníček propuštěn. Krátce na to, 7. října zemřel v Uhřínově, kde rodina od jeho zatčení měla přikázaný pobyt. V roce 1966 byl Jan Zahradníček rehabilitován.
Jan Zahradníček byl opravdový básník vyhraněného charakteru, muž, který žil intenzivním vnitřním životem. Patří mezi přední české římskokatolické lyriky.
Poezie:
Již první Zahradníčkovy sbírky představují básníka ideově i citově vyzrálého:
Pokušení smrti - 1930
Návrat - 1933
V dalších třech sbírkách autor rozšiřuje své vidění světa na přírodu, zejména venkova rodného kraje a vesmír:
Jeřáb - 1933
Žíznivé léto - 1935
Pozdravení slunci - 1937
V závěru 30. let a v době ohrožení národní existence za německé okupace reaguje sbírkami:
Korouhve - 1940
Svatý Václav - 1945
Stará země - 1946
Žalm roku dvaačtyřicátého - 1945, vyvolaný heydrichiádou
Pod bičem milostným - 1944, sbírka, do Zahradníčkova ideového systému a typu křesťanství se včleňuje i láska k ženě
La Saletta - 1947, básnická skladba shrnuje autorovy názory na svět po válce. jejím předmětem je mariánské vidění dvou malých francouzských dětí, kterým bylo zjeveno, že svět postihne další velké neštěstí, nebude-li poslušen Bohu.
Závěrečné období Zahradníčkova díla je zcela poznamenáno léty jeho perzekuce:
Znamení moci - posmrtně 1969
Dům Strach - posmrtně v Torontu 1981
Čtyři léta - posmrtně 1969
Eseje:
Zahradníčkovy eseje se týkají práce básníka a poměrů na začátku protektorátu.
Pláč koruny svatováclavské - 1939
Náš kraj a kniha - 1939
Oslice Balaamova - 1940, Balaam ve Starém zákoně je pohanský prorok
Jan Zahradníček pocházel ze selského rodu v Mastníku u Třebíče. Studoval na klasickém gymnáziu v Třebíči, maturoval zde v roce 1926. Poté vstoupil na Filozofickou fakultu UK a začal studovat germanistiku, kde mezi jeho učiteli byl např. F. X. Šalda. Za čas změnil obor a absolvoval knihovnictví. Soustředil se na literární tvorbu, překládal, pracoval jako lektor v nakladatelstvích. Za svého pobytu v Praze získal mnoho přátel mezi umělci a spisovateli, k nimž patřili např. František Halas nebo Jan Čep.
Nějaký čas pobýval Jan Zahradníček u svého příbuzného J. Dokulila na faře v Uhřínově u Velkého Meziříčí. Příspíval do mnoha literárních časopisů - Tvar, Listy pro umění a kritiku, Literární noviny, Akord. V roce 1945 se přestěhoval do Brna a pracoval jako redaktor v nakladatelství.
Po zatčení v roce 1951 a vykonstruovaném procesu s římskokatolickými literáty byl Jan Zahradníček odsouzen na třináct let do vězení. Procházel nejtvrdšími věznicemi a zásluhou Jaroslava Seiferta mu byl trest snížen na devět let s příslibem předčasného propuštění. Po účasti na pohřbu svých dvou dětí se musel do věznice vrátit.
Teprve po amnestii v roce 1960 byl Jan Zahradníček propuštěn. Krátce na to, 7. října zemřel v Uhřínově, kde rodina od jeho zatčení měla přikázaný pobyt. V roce 1966 byl Jan Zahradníček rehabilitován.
Dílo Jana Zahradníčka:
Jan Zahradníček byl opravdový básník vyhraněného charakteru, muž, který žil intenzivním vnitřním životem. Patří mezi přední české římskokatolické lyriky.
Poezie:
Již první Zahradníčkovy sbírky představují básníka ideově i citově vyzrálého:
Pokušení smrti - 1930
Návrat - 1933
V dalších třech sbírkách autor rozšiřuje své vidění světa na přírodu, zejména venkova rodného kraje a vesmír:
Jeřáb - 1933
Žíznivé léto - 1935
Pozdravení slunci - 1937
V závěru 30. let a v době ohrožení národní existence za německé okupace reaguje sbírkami:
Korouhve - 1940
Svatý Václav - 1945
Stará země - 1946
Žalm roku dvaačtyřicátého - 1945, vyvolaný heydrichiádou
Pod bičem milostným - 1944, sbírka, do Zahradníčkova ideového systému a typu křesťanství se včleňuje i láska k ženě
La Saletta - 1947, básnická skladba shrnuje autorovy názory na svět po válce. jejím předmětem je mariánské vidění dvou malých francouzských dětí, kterým bylo zjeveno, že svět postihne další velké neštěstí, nebude-li poslušen Bohu.
Závěrečné období Zahradníčkova díla je zcela poznamenáno léty jeho perzekuce:
Znamení moci - posmrtně 1969
Dům Strach - posmrtně v Torontu 1981
Čtyři léta - posmrtně 1969
Eseje:
Zahradníčkovy eseje se týkají práce básníka a poměrů na začátku protektorátu.
Pláč koruny svatováclavské - 1939
Náš kraj a kniha - 1939
Oslice Balaamova - 1940, Balaam ve Starém zákoně je pohanský prorok