Jarmila Urbánková byla autorkou lyrických básní a překladatelka.

Jarmila Urbánková se narodila v rodině evangelického faráře, syn Jan se stal historikem.
Gymnázium studovala v Třebíči, poté absolvovala češtinu a angličtinu na FF MU v Brně, kde žila i následující léta. Její manžel byl za německé okupace zatčen a v roce 1943 zemřel v koncentračním táboře Buchenwald.

Jarmila Urbánková učila krátce na soukromé obchodní škole a potom se věnovala překládání. V roce 1948 se přestěhovala do Prahy, kde pracovala na odboru pro kulturní styky angloamerického oddělení ministerstva informací. Poté byla dva roky redaktorkou SNDK, působila v Literárních novinách a po jednoleté přestávce pracovala od roku 1959 v Čs. rozhlase. Od roku 1960 byla spisovatelkou z povolání.


Celou tvorbu Jarmily Urbánkové charakterizuje souznění přírodních dojmů s osobními citovými proměnami a harmonizační gesto, především milostné téma.
Debutovala 1927 básní v přerovském Obzoru, dále publikovala v Lidových novinách, Rozpravách Aventina, Vlastě aj. Knižně debutovala ve 30. letech.

Poezie:

Větný čas - 1937, básnická sbírka v níž se objevuje rozkyv mezi melodickou poezií a okouzlením a hořkostí.

Za války psala básně mateřské něhy a úzkosti a v jednotě s nimi nápadité básně pro děti o květinách a rostlinách :
Slunečnice - 1942
Vonička - 1943, pro děti

Epické básně z 50. let, do jejichž hrdinek promítala autorka tehdejší politicko - společenský optimismus:
K jitřnímu prameni - 1955.
Krůpěje - 1957, kniha sonetů s cestopisnými a přírodními motivy objektivizujícího charakteru.

Pozdní sbírky s bolestně laděnými portréty starých žen z velkoměstského sídliště. V protikladu k samotě a vzpomínkám se v nich vrací dětský motiv v podobě lásky k vnoučeti:
Kotvy a stébla - 1978
Ve stínu viklanu - 1986

Jarmila Urbánková celé své tvůrčí období překládala verše a prózy z angličtiny, němčiny a také ze slovenštiny pro děti, za jazykové spolupráce i z dalších jazyků.