José Saramago je portugalským spisovatelem, hlavním představitelem nových směrů v portugalské literatuře. Je nositelem Nobelovy ceny za literaturu od roku 1998.

José Saramago studoval střední školu, ale z finančních důvodů ji nemohl dokončit. Vyučil se strojním zámečníkem a dva roky pracoval v oboru. Sám se vzdělával, v základu je vlastně autodidakt. Později působil jako novinář a překladatel. Věnoval se literární činnosti. V devadesátých letech se usídlil na Kanárských ostrovech na Lanzarote.


José Saramago získal svými díly renomé až v pozdním věku. Jeho knihy jsou nyní překládány do mnoha jazyků.

Romány:
Jako romanopisec debutoval Saramago již v roce 1947. Začátkem jeho světové proslulosti je však rok 1980.

Z půdy vzešlý - 1980. První z autorových nejvýznamnějších románů. Jde o sociálněkritický obraz tehdejší portugalské společnosti, což podává na osudech několika generací dělníků v Allenteju od roku 1916 (vyhlášení republiky), do roku 1974 (svržení autoritativního režimu).

Pamětní spis o klášteře - 1982, evokuje dobu první poloviny 18. století, kdy se stavěl klášter v Mafře, největší historická stavba v Portugalsku.

Rok smrti Ricarda Reise - 1984. Příběh fiktivní básnické osobnosti je zasazen do společensko - politických událostí roku 1936 v Lisabonu.

Dějiny obléhání Lisabonu - 1989, spojení historické reality a literární fikce

Velký prostor tvůrčí fantazii poskytují apokalyptické romány:
Kamenný vor - 1986
Esej o slepotě - 1996

Uplatněním nového pohledu na náboženské události a postavy vyznívají:
Evangelium podle Ježíše Krista - 1991, román
Druhý život Františka z Assisi - 1987, divadelní hra
Ve jménu Božím - 1993, operní libreto

Všechna jména - 1997, román
Zápisky z Lanzarote - 1994 - 97, čtyřsvazkový deník, ve kterém Saramago vyložil principy své tvorby