Matěj z Janova

Matěj z Janova byl kazatel, filozof a spisovatel.

Matěj z Janova se narodil v rodině zemana. Studoval v Praze, od roku 1373 následovalo studium v Paříži, kde vystudoval filozofii a teologii. V té době působil na univerzitě blízký spolupracovník Karla IV. a Matějův krajan M. Vojtěch Raňkův z Ježova. Matějovým spolužákem byl i Jan z Jenštejna, pozdější pražský arcibiskup.

Matěj z Janova byl svědkem událostí, které svědčily o narůstající krizi v křesťanstvu. To se ještě zhoršilo po zvolení druhého papeže francouzskými kardinály.

Matěj z Janova se stále více přikláněl k Bibli jako k původnímu a nejčistšímu prameni křesťanského učení. Měl kněžské prebendy a usiloval o pražské kanovnictví. V Praze kázal u sv. Mikuláše na Starém Městě. Odvážně vystupoval proti přílišnému uctívání obrazů a ostatků svatých. Vyzýval k částečnému přijímání oltářní svátosti. Na nátlak odpůrců musel některé myšlenky odvolat.

Dílo Matěje z Janova:

Větší význam než činnost kazatelská měla u Matěje z Janova činnost spisovatelská. Svými spisy ovlivnil i Husovy názory a Jakoubka ze Stříbra.

Regulae Veteris et Novi Testamenti (Pravidla Starého a Nového zákona) – 1392. Nejdůležitější rozsáhlé latinské dílo, s řadou traktátů vyjadřujících převratné názory, jimiž předjímá husitství. Jak Matěj z Janova připravoval husitskou reformační praxi, je patrné již z jeho myšlenek o uctívání obrazů.

Jeden z citátů:
„Prostý lid je do záhuby uváděn, vkládá-li nějakou boží moc do dřevěného nebo kamenného obrazu, který jest dřevo nebo kámen bez čití a bez života, neposvěcený a nepožehnaný slovem božím“.

Narození: přibližně 1350 , Janov nedaleko Mladé Vožice
Úmrtí: 30. 12. 1393  ve věku 43 let, Praha †

8 se líbí, 4 se nelíbí