Slavko Janevski byl makedonský básník a prozaik, autor děl pro děti a mládež, malíř, scenárista a režisér, akademik. Patří k zakladatelům moderní makedonské literatury.

Slavko Janevski vystudoval střední technickou školu a po roce 1945 založil a redigoval literární noviny pro děti Pioner a Titovče. Řadu let byl redaktorem časopisů Nov den a Sovremenost a listu Chorizont a šéfredaktorem vydavatelství Makedonska kniga. Rovněž byl spoluzakladatelem prvního humoristického listu Osten.


Slavko Janevski je jedním z nejplodnějších makedonských tvůrců. Svým rozsáhlým dílem výrazně ovlivnil nejen makedonský, ale i celojugoslávský poválečný literární vývoj.

Poezie:
Pro Janevskeho poezii je příznačné sepětí s lidovou slovesnou tvorbou a její melodikou. Je tvůrcem makedonského volného verše.

Krvava niza – 1945 (Krvavý náhrdelník), autorova prvotina

Pruga na mladosta – 1946 (Trať mládeže). Entuziasmus na poválečné stavbě, které se zúčastnili také mladí z Československa.

Egejska barutna bajka – 1946 (Egejská pohádka střelného prachu). Sbírka básní věnovaná tragickým událostem za občanské války v Řecku.

Další básnické sbírky:
Pesni – 1950 (Básně)
Lirika – 1952
Leb i kamen – 1957 (Chléb a kámen)

Nejúspěšnější je autorova sociální lyrika, jejímž nejčastějším námětem jsou osudy lidí v národněosvobozeneckém boji. Skladby tohoto druhu patří k nejlepším baladám v makedonské poezii.

Evangelie po Itar Pejo – 1966 (Evangelium podle Chytrého Petra). Je to groteskní letopis klíčových historických událostí, jež autor sleduje prostřednictvím obrazu populárního lidového taškáře Chytrého Petra. Sbírka vyvolala protikladné hodnocení kritiky.

Kaniavelija – 1968
Astropeus – 1980 (Hvězdný člověk, č. ve výboru Tanečnice na dlani).

Próza:
Ulica – 1950, autobiografická novela, která přinesla nepřímo kritiku jugoslávské společnosti 30. Let.

Selo zad sedumte jaseni – 1952 (Vesnice za sedmi jasany). Tento román byl prvním prozaickým dílem o socialistické rekonstrukci jugoslávské vesnice.

V některých románech se autor pokusil o svérázné zobrazení revoluce, o její zpodobnění moderními prostředky.
Dve Marii – 1956
Mesečar – 1959 (Lunatik).

I bol i bes – 1964 (I bolest, i vztek), román o životě šesti partyzánů

Tvrdoglavi – 1969, 1983. Román o organizovaném odporu několika vesničanů proti asimilačním tlakům i zbabělosti a zradě vlastního rodu ve vsi Kukulino v roce 1835.

S místem děje tohoto románu je spojena trilogie:
Legionite na sveti Adonis (Legie sv. Adonise)
Kučeško raspetie (Psí ukřižování)
Čekajki čuma (V očekávání moru)

V roce 1984 vyšla tato trilogie pod názvem Mirakuli na grozomorata (Mirákly děsu)
Na tetralogii ji autor doplnil románem
Devět Kerubinovi vekovi – 1987 (Devět Kerubinových století)

Čudotvorci – 1988 (Divotvorci), román představující jakousi makedonskou apokryfní bibli.

Rulet so sedum brojki – 1989 (Ruleta se sedmi čísly), děj románu se odehrává v roce 2096. Postavy jsou přízraky, čas a prostor jsou pomíchány.

Básnická a prozaická tvorba pro děti a mládež:
V prvních knihách vystupuje do popředí výchovný moment, nechybí ale humor a slovní hříčky:

Pioneri, pionerki, bubački i šumski dzverki – 1946 (Pionýři, pionýrky, broučci a lesní zvířata)
Raspeani bukvi – 1946 (rozespívaná písmenka)
Milion džinovi – 1948 (Milion džinů)

Nejplodnější a esteticky nejvýznamnější období v autorově životě představují knihy:

Šekerna prikazna – 1952 (Cukrová pohádka). Moderní vyprávění o makedonském Pinocchiovi, který se jmenuje Cukerko.

Senkata na Karamba – Baramba – 1959 (Stín Karamby Baramby)
Marsovci i mluvci – 1959 (Marťané a myši). V pohádkách se autor vrátil k realitě v dětském světě.

Crni i Žolti – 1967 (Černí a žlutí), sbírka básní. Malí a velcí kamarádi z Afriky a Asie, exotický svět podivných lidí a zvířat.

Najgolemiot kontinent – 1969 (Největší kontinent), sbírka básní

Gorčlivi legendi – 1962 (Hořké legendy), cestopis

Slavko Janevski je rovněž autorem několika filmových scénářů. Z jeho tvorby vyšlo několik makedonských, slovinských, srbských a chorvatských výborů.