Tomáš Štítný ze Štítného

spisovatel, církevní reformátor, překladatel a kazatel

Upravit profil
Tomáš Štítný ze Štítného byl spisovatel, církevní reformátor, překladatel a kazatel. Psal česky o náboženských otázkách. Je považován za prvního českého klasika. Ve svých kázáních a dílech se obrací především na nižší šlechtu, která by měla...

Životopis

Tomáš Štítný ze Štítného byl spisovatel, církevní reformátor, překladatel a kazatel. Psal česky o náboženských otázkách. Je považován za prvního českého klasika. Ve svých kázáních a dílech se obrací především na nižší šlechtu, která by měla působit na lidi. Překládal z latiny, ale jeho překlady jsou považovány za nepřesné.

Tomáš Štítný se Štítného pocházel z jihočeské zemanské rodiny, které patřila tvrz Štítné u Žirovnice. Byla to nižší šlechta z větve Benešoviců. Mezi lety 1348–55 studoval na artistické fakultě pražské univerzity, ale ještě než dosáhl akademické hodnosti, vrátil se do jižních Čech. Pod vlivem reformních kazatelů, zvláště mravně přísného Milíče z Kroměříže, začal svou vlastní literární a překladatelskou činnost: obracel se k malému kroužku svých nejbližších, dětem a sousedům, aby posílil jejich mravnost i víru a prohloubil náboženský život. V roce 1381 přesídlil natrvalo do Prahy, aby se mohl literární tvorbě plně věnovat.

V roce 1386 pak Tomáš ze Štítného odchází natrvalo do Prahy, aby se mohl plně věnovat literární tvorbě.
Zde někdy mezi lety 1401 až 1409 umírá.

Dílo Tomáše Štitného ze Štitného:

Tomáš Štítný ze Štítného byl ovlivněn především myšlením Konrada Waldhausera a Jana Milíče. Význam Tomáše ze Štítného je v jedné velmi zásadní věci - je prvním, kdo píše o náboženské tématice ryze česky. To mu ale přinášelo nejeden problém. Musel nacházet české výrazy pro filosofické a teologické pojmy, neboť filozofie a náboženství byly v jeho době psány pouze latinsky. Musel najít způsob, jak převést do češtiny složité latinské větné konstrukce atd. Štítný tyto problémy vyřešil více než obstojně - jeho textům je zachována srozumitelnost i názornost textu a právem proto bývá přezdíván nejstarším klasikem české prózy.

Knížky šestery o obecných věcech křesťanských – 1376, spojení česky psaných náboženskoetických traktátů. Jde o sborník o některých nezbytných křesťanských věcech. Obrací se ke šlechtě a chce napravit její, ať již skutečné či domnělé, chyby. Šlechta má vládnout podle zákonů, které popisuje poměrně široce. Měla by být spravedlivá, moudrá, nelakotná a žít v souladu s Bohem. Tyto obecné pojmy často nejsou blíže specifikovány.
- O vieře, o naději a o milosti
- O trojech staviech: panenském, vdovském a manželském
- O hospodářovi, hospodyni a čeledi
- Kam se zdejší stavové lidští připodobnávají k andělským kuoróm
- Ostnec svědomie a o pokušenie Ďábelském
- Kam se očištijem toho, že hřešíme
Sborník vznikl pod vlivem teologických spisů Huga a Richarda ze sv. Viktora, Bernarda z Clairvaux či Jindřicha Susa. Sbírka je zachována v tzv. Klementinském sborníku, rané památce českého reformního myšlení.

Řeči besední - po roce 1376, formou rozmluvy otce s dětmi vysvětluje laickou metodou křes%tanskou věrouku i nejsložitější problémy scholastické filozofie. Tím autor pomohl odstranit rozdíly mezi věděním duchovních a věděním obyčejných lidí.

Řeči nedělní a sváteční - asi 1392, soubor pojednání na evanglické téma, slouží jako česká postila pro širší veřejnost a svojí čtivostí a přitažlivostí témat vzbuzuje živou odezvu.

Knihy o šašiech - asi 1390, překlad a volná adaptace díla Jacoba de Cessolis
Zjevení svaté Brigity - po roce 1390, překlad
Barlaam a Josafat - po roce 1390, překlad duchovního románu

Život sv. Alžběty - konec 14. století, osud durynské princezny Alžběty, která žila začátkem 13. století. Příběh je psán poutavě, s hlubokým zápalem středověkého vychovatele.