Vasil Uladzimiravič Bykav byl běloruský spisovatel.
Vystudoval sochařství, druhé světové válce působil jako malíř a editor Grodněnskaji pravdě, od roku 1978 žil v Minsku.

Po napsání knihy Mrtvé to nebolí se stal prakticky jakýmsi polodisidentem, roku 1968 protestoval proti okupaci Československa a roku 1980 proti válce v Afghánistánu. Po rozpadu SSSR se stal velmi aktivním v Bělorusku, kde se stal dokonce hlavním zakladatelem a organizátorem Běloruského helsinského výboru. Dále se výrazně podílel na založení běloruského PEN-klubu.
Tyto jeho aktivity, spolu s kritikou běloruského režimu vedly k jeho zákazu, proto se přestěhoval nejprve do Finska a poté do Německa.

Zajímavostí je, že hodně času trávil i v Praze, kde ho přijal i tehdejší prezident Václav Havel.

Ve své tvorbě se zabývá pouze druhou světovou válkou, svá díla umisťuje na malý prostor do krátkého časového úseku, což mu minimalizuje počet hrdinů. U těchto hrdinů se pak odehrává vnitřní drama v mezních situacích.
- Třetí raketa (Treciaja rakieta)
- Mrtvé to nebolí (Miortvym nie balić) - tvrdá kritika stalinismu
- Sotnikov (Sotnikaŭ)
- Obelisk (Abielisk)
- Žít do svítání (Dažyć da śvitańnia)
- Cesta bez návratu (Pajści i nie viarnucca)
- Vlčí smečka (Voŭčaja zhraja)
- Kruhljanský most
- Jeho prapor
- Lom
- Znamení zla (Znak biady)
- V mlze (U tumanie)
- Smrt člověka
- Ablava (Pronásledování) - toto dílo vybočuje z ostatních, protože se nezabývá válkou, ale je příběhem štvanice na uprchlého trestance ze stalinského gulagu.