Zdeněk Bár byl prozaik, básník, literární historik a kritik.

Zdeněk Bár po ukončení gymnázia v Příboře, začal na Karlově univerzitě studovat práva, ale časem přešel na Filozofickou fakultu (obory čeština a francouzština). Absolvoval roku 1927. V posledním roce studií vyučoval na reformním reálném gymnáziu v Praze. Po studiích učil na reálném gymnáziu v Hlučíně, později v Ostravě. V letech 1946 – 49 působil jako lektor češtiny na univerzitě v Grenoblu.
V 50. letech byl vězněn a po propuštění pracoval jako úředník. V letech 1967 – 73 byl ředitelem Kulturního domu v Hlučíně.


Zpočátku debutoval Zdeněk Bár svými verši časopisecky. Některé texty byly zahrnuty do sbírek:

Chléb a víno – 1926, v ní se objevuje motiv meziválečné poezie, častý je motiv melancholického poutníka, procházejícího krajinou.

Píseň pod Beskydami – 1941, autor nalézá inspiraci v rodném kraji.

Próza:
Bárova próza byla tematicky i žánrově široká. Bár mnohá díla často přepracovával, upravoval nebo rozšiřoval:

Ztracený domov – 1938, přepr. 1946

Zahrnuje prózy, které jsou zaměřeny na realistické ztvárnění slezského venkova:
Hvězdy nad domovem – 1940
Krev a pluh – 1942

Prózy lyrické:
Jednoho pozdního večera - 1943

Detektivně nebo kriminalisticky laděné:
Noci nad krajem – 1947

Mstitelé – 1948, román zachycující mj. složité vztahy na Hlučínsku v době války.

Než zahoukala siréna – 1941, románová kronika, jejíž děj se odehrává mj. v Příboře, kde autor prožil svá gymnazijní léta.

Literárně vědné práce:
Sborník příspěvků k nedožitým devadesátinám Vojtěcha Martínka – 1977

Dopisy do ulice du Bac – 1992, posmrtné vydání autorových dopisů Bořivoji Čelovskému.
Velkou pozornost věnoval Bár i dílu Petra Bezruče.

Zdeněk Bár používal i pseudonym Karel Rank a šifru zb.