Anna Alexandrovna Barkovová byla sovětská básnířka, novinářka a scenáristka. Více než 20 let života strávila v gulagu.

Život
Prvotina s názvem Žena Barkovové vyšla v roce 1921. O sbírce básní se pochvalně vyjádřil ruský básník Osip Mandelštam. V roce 1922 se přestěhovala do Moskvy, kde začala pracovat jako sekretářka novináře a tehdejšího lidového komisaře pro vzdělávání Anatolije Lunačarského. Později jí Leninova sestra Marie Uljanovová pomohla najít práci v komunistickém deníku Pravda.

Roku 1934 byla poprvé odsouzena k pětiletému trestu v táboře nucených prací v Kazachstánu, jako důkazy byly použity i její básně. V reakci na rozsudek napsala dopis ministrovi vnitra Genrichu Jagodovi, v němž žádala o trest zastřelením – neúspěšně.

V roce 1939 byla propuštěna. Dva roky po konci druhé světové války skončila ve vězení podruhé, odsouzena byla k devíti letům na Sibiři. V době, kdy byla podruhé na svobodě, napsala povídku 8 hlav šílenství. Později byla odsouzena k dalším 10 letům vězení; v roce 1965 jí byl nicméně zbytek trestu prominut. Po přímluvě básníků Konstantina Fedina a Alexandra Tvardovského získala od Svazu sovětských spisovatelů místnost v komunálním bytě na ulici Sadovoje kolco v Moskvě. Nezbavila se však už strachu z dalšího zatčení, kromě toho ji deprimovalo, že její básně nemají šanci být zveřejněny.

Literární dílo
Literární dílo Anny Barkovové bylo součástí archivů KGB, neboť sloužilo jako důkazy v politických procesech, na jejichž základě ji třikrát odsoudili k pobytu v pracovních táborech, tedy gulazích, a období mezi těmito internacemi byla nucena trávit ve vyhnanství.

Ve filmu
Osud Barkovové se ve filmu pojmenovaném podle její povídky 8 hlav šílenství rozhodla zachytit režisérka Marta Nováková, která jej od roku 2012 natáčí podle vlastního scénáře. Hlavní roli hraje zpěvačka Aneta Langerová.