Fadděj Bulgarin byl ruský prozaik a novinář.

Fadděj Bulgarin byl původem Polák vl. jm. Tadeusz Bulharyn. Jeho otec zabil při nepokojích ruského generála a Bulgarin se pak s matkou přestěhoval do Petrohradu. Navštěvoval vojenskou školu a za napoleonských válek bojoval jako polský dobrovolník po celé Evropě na straně Napoleona.

Na počátku 20. let sympatizoval Fadděj Bulgarin s děkabristy. Roku 1825 nabídl nově zřízené Tajné kanceláři Jeho Veličenstva Mikuláše I. spolupráci výměnou za možnost působit v tisku a věnovat se práci spisovatele.Jako spolupracovník carské tajné policie byl oficiálně odhalen až po první ruské revoluci, kdy byly zpřístupněny některé archivy. O jeho donášení se však všeobecně dávno vědělo. Z těchto důvodů byl Bulgarin bojkotován ruskými literáty i vydavateli. Teprve v druhé polovině 20. století se postupně zjistilo, že bojkot a zamlčování Bulgarina jako prozaika neznamenaly jeho bezvýznamnost.


Ve své době byl Fadděj Bulgarin populárnější než většina dnes uznávaných literátů. V obrozeneckých dobách v Čechách byl Bulgarin populárnější než Puškin. Jeho práce byly ihned překládány.
Byl prosazovatelem třetího stavu, vystupoval proti rodové aristokracii. V próze se stal zakladatelem tzv. mravně satirického románu a také psal tzv. skazové povídky založené na rázovitém vyprávění v 1. osobě.

Próza:

Ivan Vyžigin - 1829 (Ivan Vyžihin) , nejznámější autorův román o sirotkovi, který prochází územím Ruské říše, zejména národostně smíšeným prostředím jeho západních guvernií, kde žijí Poláci, Ukrajinci, Rusové a Židé. Bulgarin zde píše o ekonomice a zemědělství, líčí prostopášný život šlechty. Jeho statkářské typy se staly modelem pro Gogolovy Mrtvé duše.

Petr Ivanovič Vyžigin - 1831, volné pokračování předchozího románu
Polnoje sobranije sočiněnij - 1839 - 44, 7 svazků
Slované čili Osvobození Arcony - 1837
Příhody francouzského vychovatele v Rusích - 1840

Bulgarin je také znám jako významný spisovatel science fiction:

Pravděpodobné fantazie aneb Putování po světě ve 29.století - 1827 - 28. novela zaměřená na technicistní sci - fi, připomínající mnohem pozdější romány J. Verna. Loďka plující z Petěrgofu do Kronštadtu se potopí a vypravěč se ocitá v podivuhodné sibiřské říši Naděždin, kde je tropické podnebí. Nejběžnějšími kovy jsou tu zlato a stříbro, obyvatelé zničili lesy a dřevo se používá jako platidlo. Domy se stavějí z pohyblivých dílců, ve vzduchu létají letadla - aerostaty, piloti se zachraňují na padácích. Hydraulické čističky dělají z mořské vody vodu pitnou, pod hladinou moře plují ponorky. Pohyblivé dílce staveb se přesouvají pomocí parních strojů, lidé jezdí automobily, rozkladem vzduchu vzniká plyn pro vytápění. Pomocí spuštěné koule se zkoumají hlubiny moře, jazykem diplomacie je arabština. Brilantní je popis vojenského cvičení, kde létají aerostaty, střílí se ze samopalů a skáčou parašutisté. A to vše nejméně 35 let před J. Vernem.

Nepravdivé fantazie aneb Putování do středu Země - 1830, novela je spíše barokně klasicistickým exemplem. Hlavní hrdina se dostává proláklinou do středu Země a objevuje tři světy alegoricky odpovídající úrovni morálky a vzdělání:
- sféra Hlouposti (Ignorancija)
- Polovzdělanosti (Skotinija)
- Osvěty (Svetonija)

Bulgarinova tvorba je kvůli těmto impulsům nepominutelným vývojovým článkem ruské prózy a jejích forem.