Iva Procházková je autorkou próz pro děti, dramatička a scenáristka.

Iva Procházková se narodila v rodině spisovatele Jana Procházky, Který se v roce 1968 stal jednou z předních osobností Pražského jara. Po sovětské okupaci Československa byl prohlášen za ineditní, byl sledován jako nepřítel státu. Sestra Lenka Procházková je rovněž spisovatelkou.

Po maturitě v roce 1972 nesměla Iva Procházková studovat na žádné vysoké škole. Pracovala v manuálních zaměstnáních a v roce 1983 odjela s manželem, režisérem I. Pokorným a dětmi do Rakouska. V roce 1986 se celá rodina přestěhovala do západoněmecké Kostnice, kde založili autorské divadlo Schlauer Kater. Od roku 1988 žili v Brémách, kde spolupracovali s divadlem Theater im Packhaus. V roce 1994 vrátili do Prahy.

Od roku 1998 pracuje Iva Procházková jako dramaturgyně v České televizi.
Dílo Ivy Procházkové:
Ze sedmdesátých a počátku osmdesátých let pocházejí divadelní hry Ivy Procházkové inscenované ještě v Čechách:

Venušin vrch - 1977
Postavení mimo hru - 1980
Poslední život - 1983, tato hra měla vzhledem k autorčině emigraci jen jedno představení.

Už v zahraničí byly hrány některé její hry:
Vdova po básníkovi - v Čs. televizi 1991
Erasmovy velké arkády - v Čs. televizi 1992

Próza:
Výprava za zlatou rybičkou - v zahr. 1988, román je svědeckou výpovědí o sedmdesátých létech
Penzion na rozcestí - 1991, povídkový soubor

Autorka se však věnuje především dětské literatuře. Její příběhy pro děti a mládež jsou charakteristické svým hravým, harmonizujícím vyprávěním které spojuje fantazijní prvky s reálným světem dětských hrdinů.

Ačkoliv začínala psaním pro menší:
Komu chybí kolečko? - 1975

Rozhodující se pro ni stala próza pro pubescenty.
Pět minut před večeří - 1992
Červenec má oslí uši - 1994
Čas tajných přání
Karolína
Soví zpěv
Jožin jede do Afriky

Iva Procházková je rovněž autorkou televizních inscenací a seriálů:
Dům poslední radosti - 1997