Ján Beňo je slovenský prozaik, publicista a překladatel.

Ján Beňo vystudoval slovenštinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Bratislavě. Po studiu působil jako asistent na Vyšší pedagogické škole v Bánské Bystrici, poté byl redaktorem deníku Smena, v Romboide, od roku 1974 ve vydavatelství Slovenský spisovatel a v letech 1993 – 95 pracoval na ministerstvu kultury.


Hlavním centrem tvorby Jána Beňa je dědina. Její pocitový svět a hodnotový systém vychází vítězně v konfrontaci s městským prostředím. Na dědinu nasměroval autor i své hrdiny (častěji jde o hrdinky), kteří hledají životní harmonii a posilu v těžkých životních situacích.

Každý deň narodeniny – 1964, sbírka povídek z vesnického prostředí, debut.

Po tomto debutu následovala přechodná experimentální fáze s úsilím o složitější vyprávěčské postupy:

Nad modrým svetom – 1968
Braček Rozum, sestrička Harmónia – 1971

Alej lásky – 1975, sbírka povídek s níž se nadlouho ustálila autorova podoba psaní, spočívající v realisticko – melodramatickém příběhu s problémovým aranžováním.

Dobrodinec – 1988, satirická novela
Máslo na hlavě – 1997, sbírka povídek

Další díla:
Romány:
Druhý semester – 1977
So synom – 1978
Preposledný odpočinok – 1980
Kým príde veľryba – 1986
Výkrik – 1990
Žena v snehu – 1994

Povídky:
Vybranie hniezda – 1982

Dále aforizmy, sentencie a fejetony
Na svoj národ nedám dopustiť – 1997

Pro děti a mládež:
Téma ze Slovenského národního povstání:
Jeden granát pro psa – 1971
Škola sa začína v máji – 1974

Autorské phádky:
Ondrej Ondrejko – 1973
Zeleň král – 1973
Mačací král – 1992
Starý husár a nočný čert – 1993
O Kubovi nejkubovskejšom na svete – 1998

Ján Beňo psal i rozhlasové a televizní hry, překládal z ruštiny.