Jan z Příbrami, též z Příbramě nebo Jan Příbram, byl významný husitský teolog a spisovatel. V mládí byl oddaným Husovým žákem a po jeho smrti se vypracoval mezi přední organizátory utrakvistické církve, v jejímž prostředí působil skoro až do své...
Životopis
Jan z Příbrami, též z Příbramě nebo Jan Příbram, byl významný husitský teolog a spisovatel. V mládí byl oddaným Husovým žákem a po jeho smrti se vypracoval mezi přední organizátory utrakvistické církve, v jejímž prostředí působil skoro až do své smrti.
Jan z Příbrami, známý také jako Kněz, se stal v roce 1409 bakalářem a v roce 1413 mistrem svobodných umění. Od roku 1413 byl mistrem pražské univerzity. Po smrti Jana Husa vystupoval jako hlavní řečník pražských mistrů. V roce 1427 byl vypovězen z Prahy pro účast na intrikách, které měly vést k nastolení Korybuta. Až do svého návratu do Prahy v roce 1429 žil v Žatci.
Jan z Příbrami podpořil zavedení kalicha. Kritizoval však učení Jana Viklefa, které považoval za kacířské, i náboženský boj táboritů. Při setkání pražských mistrů a táborských kněží na Konopišti v roce 1423 a v Praze v roce 1424, vystupoval proti táborským nejradikálněji. Spolupracoval s vůdcem pravicové husitské šlechty Menhartem z Hradce.
Po návratu Zikmunda Korybutoviče, který byl z Čech vyhnán v dubnu roku 1427, se Jan z Příbrami těšil jeho přízni. Byl jmenován administrátorem a ovlivňoval prokatolické porevoluční nálady.
V roce 1434 se Jan z Příbrami postavil na stranu kompaktát a v roce 1437 si stěžoval císaři na jejich nedodržování. V červenci roku 1437 odešel s českým poselstvím do Basileje, kde obhajoval přijímání podobojí. V roce 1439 byl spolu s Prokopem z Plzně zvolen za správce českého duchovenstva.
V roce 1448 po dobytí Prahy Jiřím z Poděbrad byl Jan z Príbrami vystřídán radikálnějším Janem Rokycanou. Jan z Příbrami neúspěšně naléhal na papežského legáta, aby Rokycanu uznal arcibiskupem.
Jan z Příbrami patří k méně známým postavám českého středověku. Jako respektovaný univerzitní učenec zasahoval často do bouřlivého dění v zemi. S vlasteneckým pathosem burcoval k boji proti křižáckým vojskům krále Zikmunda. Ještě více proslul kritickými vystoupeními proti radikálnějším husitským směrům. V těchto polemikách se zrodilo jeho rozsáhlé literární dílo.
Contra artikolos Picardorum - odsouzení 76 artikulů, které uveřejnili táborité
De ritibus missae - traktát, hájící proti táboritům církení obřady
De professione fidei et errorum revocatione
Knihy o zarmoucení velkých církve svaté i každě duše věrné - 1429
Život kněží Táborských - jde o neobvykle koncipovaný výklad s mnoha biblickými reminiscencemi. Dílo přináší mnoho cenných historických informací o husitských radikálech, podává sugestivní a místy i krutě tendenční obraz učení i životní praxe táborských kněží. Dílo psal autor v hněvu a s mimořádným bojovým zápalem.
Apologie
Postilla
Jan z Příbrami, známý také jako Kněz, se stal v roce 1409 bakalářem a v roce 1413 mistrem svobodných umění. Od roku 1413 byl mistrem pražské univerzity. Po smrti Jana Husa vystupoval jako hlavní řečník pražských mistrů. V roce 1427 byl vypovězen z Prahy pro účast na intrikách, které měly vést k nastolení Korybuta. Až do svého návratu do Prahy v roce 1429 žil v Žatci.
Jan z Příbrami podpořil zavedení kalicha. Kritizoval však učení Jana Viklefa, které považoval za kacířské, i náboženský boj táboritů. Při setkání pražských mistrů a táborských kněží na Konopišti v roce 1423 a v Praze v roce 1424, vystupoval proti táborským nejradikálněji. Spolupracoval s vůdcem pravicové husitské šlechty Menhartem z Hradce.
Po návratu Zikmunda Korybutoviče, který byl z Čech vyhnán v dubnu roku 1427, se Jan z Příbrami těšil jeho přízni. Byl jmenován administrátorem a ovlivňoval prokatolické porevoluční nálady.
V roce 1434 se Jan z Příbrami postavil na stranu kompaktát a v roce 1437 si stěžoval císaři na jejich nedodržování. V červenci roku 1437 odešel s českým poselstvím do Basileje, kde obhajoval přijímání podobojí. V roce 1439 byl spolu s Prokopem z Plzně zvolen za správce českého duchovenstva.
V roce 1448 po dobytí Prahy Jiřím z Poděbrad byl Jan z Príbrami vystřídán radikálnějším Janem Rokycanou. Jan z Příbrami neúspěšně naléhal na papežského legáta, aby Rokycanu uznal arcibiskupem.
Dílo Jana z Příbrami:
Jan z Příbrami patří k méně známým postavám českého středověku. Jako respektovaný univerzitní učenec zasahoval často do bouřlivého dění v zemi. S vlasteneckým pathosem burcoval k boji proti křižáckým vojskům krále Zikmunda. Ještě více proslul kritickými vystoupeními proti radikálnějším husitským směrům. V těchto polemikách se zrodilo jeho rozsáhlé literární dílo.
Contra artikolos Picardorum - odsouzení 76 artikulů, které uveřejnili táborité
De ritibus missae - traktát, hájící proti táboritům církení obřady
De professione fidei et errorum revocatione
Knihy o zarmoucení velkých církve svaté i každě duše věrné - 1429
Život kněží Táborských - jde o neobvykle koncipovaný výklad s mnoha biblickými reminiscencemi. Dílo přináší mnoho cenných historických informací o husitských radikálech, podává sugestivní a místy i krutě tendenční obraz učení i životní praxe táborských kněží. Dílo psal autor v hněvu a s mimořádným bojovým zápalem.
Apologie
Postilla