Jiří Levý

literární teoretik a historik

Narození:
8. srpna 1926
Úmrtí:
17. ledna 1967
Upravit profil
Jiří Levý byl český literární teoretik a historik, syn vysokoškolského profesora romanistiky a překladatele z francouzštiny Otakara Levého. Po středoškolském studiu se věnoval studiu angličtiny a češtiny na Masarykově univerzitě v Brně (PhDr....

Životopis

Jiří Levý byl český literární teoretik a historik, syn vysokoškolského profesora romanistiky a překladatele z francouzštiny Otakara Levého.

Po středoškolském studiu se věnoval studiu angličtiny a češtiny na Masarykově univerzitě v Brně (PhDr. 1949). V letech 1950 – 1963 přednášel na Palackého univerzitě v Olomouci, od roku 1964 působil na katedře české literatury a literární vědy na brněnské univerzitě. Kandidátská práce Vývoj překladatelských metod v české literatuře (1957), habilitační práce Základní otázky teorie překladu (1958) a doktorská práce Problémy srovnávací versifikace (1963) vymezují zcela zřetelně okruh jeho badatelských zájmů. Přispíval do domácích a zahraničních vědeckých časopisů, přednášel doma i v zahraničí (Dubrovník, Varšava, Hamburk, Vídeň, Stuttgart) o problematice překládání.

V Brně zorganizoval dvě versologické konference, založil Skupinu pro exaktní metody a mezioborové vztahy. Byl členem Svazu československých spisovatelů, aktivně pracoval v překladatelské sekci Svazu českých spisovatelů, působil v mezinárodní překladatelské organizaci FIT. Byl členem redakčních rad Odeonu, časopisu Česká literatura, Dialogu, časopisu Babel a redaktorem sborníku Teorie verše.

Spolu s J.F. Fraňkem redigoval edici Český překlad. Jako první svazek této edice vyšla Levého publikace České teorie překladu (poprvé v roce 1957, SNKLU, 2. vydání 1996, Ivo Železný). České teorie překladu obsahují Levého studii Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře a soubor závažných úvah českých překladatelů, kde jsou formulovány překladatelské normy od 15. století do roku 1945.

Knižní publikace Umění překladu (1. vydání 1963, 2. vydání 1983) představuje základní dílo o překládání umělecké literatury. Všímá si geneze překladu a stavby překládaného díla. Zaměřuje se hlavně na překládání poezie. Toto dílo vzbudilo pozornost v zahraničí, o čemž svědčí jeho překlady do němčiny (Die literrarische Übersetzung, Theorie einer Kunstgattung, Frankfurt am Main, Athenaum 1969), ruštiny (Iskusstvo perevoda, Progress 1974) a srbochorvatštiny (Sarajevo, "Svetlost" 1982).

Nemalou pozornost věnoval Jiří Levý i teorii verše. V mnoha studiích se zamýšlí nad versologickými problémy v souvislosti s problematikou překladu (Izochronie faktů a izosylabismus jako činitelé básnického rytmu, Rytmus verše jako prostředek dramatické interpretace, Verš české lidové poezie a jejích ohlasů, Vývoj českého divadelního blankversu aj.).

Závažné jsou rovněž studie monografické, práce o T. S. Eliotovi, W. Whitmanovi, B. Jonsonovi aj. Posmrtně vyšel soubor cizojazyčných studií Paralipomena (1971) a výbor studií Bude literární věda exaktní vědou? (1971). Svůj význam měla i informativní antologie Západní literární věda a estetika (1966) a Současné divadelní překladatelství (1966).