John Donne

básník

Úmrtí:
31. března 1631
Upravit profil
Nejznámější představirel tzv. metafyziků, skupiny působící na přelomu renesance a baroka, autorů,kteří vycházeli především z Aristotelových děl a kteří si vykládali svět a smysl lidského života jako bilancování mezi pokrokem, vědou, rozumem a...

Životopis

Nejznámější představirel tzv. metafyziků, skupiny působící na přelomu renesance a baroka, autorů,kteří vycházeli především z Aristotelových děl a kteří si vykládali svět a smysl lidského života jako bilancování mezi pokrokem, vědou, rozumem a dogmatickou vírou, což vkládali do svých děl za pomoci alegorie, dvousmyslů a obsáhlých, někdy poněkud komplikovaných úvah a vyjádření.

John Donne se narodil jako třetí ze šesti dětí londýnským katolíkům. Jeho rodina byla úzce spřízněna s významnými divadelníky a literáty své doby (John Heywood).

Základ vzdělání získal u jezuitů, kde působil i jeho bratr Henry.

Ve 12 letech nastoupil na Hartford college na Oxford, o tři roky později přestoupil na Cambridge. Na univerzitě ale nesložil závěrečné zkoušky, neboť je odmítl složit.

Dílo
Donnovo básnické dílo bylo na dlouhou dobu téměř zapomenuto a znovu objeveno až ve dvacátém století, silně inspirovalo například T.S.Eliota. Jeho dílo zahrnuje sonety, náboženskou i milostnou poezii, epigramy, elegie, písně, překlady z latiny a další díla. Je ceněno zejména pro svou vysokou citovost a realističnost, pro živost jazyka a přímost metafory.

Jeho rané básně jsou kritické, poskytují realistický obraz alžbětinské společnosti, jejích problémů, korupce, nemocí, moru a špíny, další skupina raných básní je milostná, tvoří ji především elegie, pozoruhodné svou odvážností a neobvyklými metaforami (svlékání milenky v Elegii XIX je přirovnáváno k objevování Ameriky). Toto tvůrčí období reprezentuje básnická sbírka Písně a sonety (Songs and Sonnets, 1633).

Jeho pozdní básně jsou mnohem temnější a zbožnější, jeho raný skepticismus vůči církvi se mění ve víru v učení církve a bible, s přestupem do anglikánské církve přechází Donne také do náboženské literatury. Toto tvůrčí období reprezentují tzv. „svaté sonety“.

Donne často užívá složité metafory, jeho básně jsou racionální, intelektuální a přitom velmi citové a smyslové, kombinace smyslovosti a intelektuálnosti je hlavním znakem Donnova díla. Jeho díla jsou často cynická a ironická, vtipná a zábavná, užívá paradoxy, slovní hříčky, obvyklými tématy jsou láska, smrt a náboženství. Často je také zmiňováno Donnovo nepravidelné, střídavé a jakoby neuhlazené metrum, vzdálené od ostatní, metricky přísné klasicistní poezie.