Karel Šiktanc je autorem reportáží a pohádek, překladatel a především lyrický básník.

Karel Šiktanc pochází z rodiny truhláře a zaměstnance kladenských oceláren. Vystudoval Amerlingův učitelský ústav v Praze a ve studiu pokračoval na pražské pedagogické fakultě, ale nedokončil je.
V roce 1950 pracoval Karel Šiktanc krátce jako redaktor v deníku Mladá fronta a téhož roku přešel do Čs. rozhlasu. V letech 1955 - 59 byl členem redakční rady časopisu Květen, kde se podílel na vzniku a činnosti literární skupiny s programem tzv. poezie všedního dne. Od roku 1960 pracoval jako vedoucí redaktor v nakladatelství Mladá fronta, později jako šéfredaktor.

Po roce 1970 musel Karel Šiktanc opustit nakladatelství, stal se ineditním autorem, jeho jméno se přestalo objevovat v literárních slovnících, jeho knihy byly vyřazeny z knihoven. Byla zničena převážná část nákladu již vytištěné sbírky Mariášky. V 70. a 80. letech mu byla zakázána publikační činnost, své práce zveřejňoval v samizdatu a exilových nakladatelstvích.

Po listopadu 1989 působil Karel Šiktanc krátce ve funkci předsedy Obce spisovatelů a do roku 1992 byl členem její rady. V letech 1993 - 95 řídil v nakladatelství Český spisovatel edici České básně.

V roce 1989 obdržel Karel Šiktanc Cenu Jaroslava Seiferta za sbírku Srdce svého nejez a v roce 2000 Cenu Českého literárního fondu. Za sbírku Šarlat z roku 1999 získal Státní cenu za literaturu. Sbírka Zimoviště získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnickou knihu roku 2004. Společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání se stala knihou roku 1999 dle ankety Lidových novin.


Charakteristickými rysy Šiktancovy poetiky jsou metaforika, dramatičnost, vesnické motivy, diferenciace jazykových vrstev apod. K hlavním oblastem poezie patří téma paměti individuální, rodové, národní i mytické a téma času.

Poezie:
Tobě živote - 1951, sbírka, kterou vstoupil Šiktanc do literatury
Pochodeň jara - 1954
Vlnobití - 1956
Žízeň - 1959
Heinovské noci - 1960, sbírka inspirovaná zničením Lidic

Sbírky 60. let představují vrchol tehdejšího básníkova vidění světa:
Nebožka smrt - 1963
Artéská studna - 1964
Zaříkávání živých - 1966
Město jménem Praha - 1967
Horoskopy - 1969

Adam a Eva - 1968, tato básnická sbírka dává zaznít autorovým obavám o lidskou existenci v samé její podstatě.

Mariášky - 1970, sbírka, jejíž větší část nákladu byla skartována.

V sedmdesátých letech napsal Karel Šiktanc mj. samizdatové sbírky a básnické skladby:

Český orloj - samizdat 1974, Praha 1990, skladba je uspořádána do dvanácti básní ročního cyklu a koncipovaná jako fiktivní rozhovor otce se synem.

Jak se trhá srdce - charakter sbírky určuje tematika venkovského prostředí

Díla obsahující tragické motivy devastace soudobého světa a plynoucího času, spojené s tématem folklorní a křesťanské tradice:

Utopenejch voči:
- Pro pět ran blázna krále
- Sakramenty

Srdce svého nejez

Další díla:
Tanec smrti aneb Ještě Pánbů neumřel - skladba opírající se o tradici středověkých a barokních tanců smrti a lidového divadla

Ostrov Štvanice
Hrad Kost
Šarlat
Tři nadání - 1999
Zimoviště - 2004

Karel Šiktanc psal i literaturu pro děti a mládež
Pohádky chudé na řádky - 1962
Kapela pana Anděla - 1970
Královské pohádky a další svazky
O dobré a zlé moci - 2000, pohádkový soubor

Pro rozhlas a televizi napsal též hry:
Putování za králem - 1990