Quintus H. F. Horatius byl římský básník.
Quintus H. F. Horatius se narodil v rodině propuštěného otroka. Otec umožnil svému synovi vynikající vzdělání. Ten studoval v Římě gramaticko - rétorskou školu, v Athénách pokračoval ve studiu...
Životopis
Quintus H. F. Horatius byl římský básník.
Quintus H. F. Horatius se narodil v rodině propuštěného otroka. Otec umožnil svému synovi vynikající vzdělání. Ten studoval v Římě gramaticko - rétorskou školu, v Athénách pokračoval ve studiu filozofie.
Jako stoupenec republiky bojoval po Caesarově smrti v republikánském vojsku. Po jeho porážce a všeobecné amnestii se opět vrátil do Říma. Pro zajištění existence si koupil úřednické místo ve státní účtárně, ale již tehdy skládal básně.
Velký zlom v životě Horatia nastal po přijetí do Maecenatovy básnické družiny. Maecenas, římský aristokrat a Octavianův přítel, ho seznámil s literáty, aristokraty i s Augustem.
Horatiovi byly darovány statky v Sabinsku, což mu zajistilo klid a nezávislost pro básnickou tvorbu. Po většinu roku pobýval na venkově, jen na zimu odjížděl do Říma.
Quintus H. Flaccus Horatius byl pohřben na římském pahorku Esquilinu vedle Maecenata, kterému z vděčnosti za přízeň a přátelství věnoval všechny své básnické sbírky.
Horatiovo dílo mělo nesmírný význam pro další vývoj římské i evropské kultury. Byl vzorem básníkům píšícím latinsky. Jeho básně byly překládány, písně zhudebňovány.
Prvními Horatiovými skladbami byly:
Jamby, zvané též Epody - 30 př. n. l., sbírka sedmnácti útočných a žertovných básní, ve kterých kritizuje současné římské poměry a odsuzuje bratrovražedné boje.
Satiry, nazývané také Besedy - Sermones - 2 knihy, 35 a 30 př. n. l., dvě knihy Satir obsahují osmnáct básní, v nichž se autor zaměřuje s jemnou ironií na typy pošetilých lidí, vysmívá se ješitnosti, kritizuje závist a vypočítavost
Písňová Horatiova tvorba je shrnuta do čtyř knih pod názvem:
Písně také Ódy - 23 př. n.l., čtvrtá kniha - 13 př. n.l. Obsahuje lyriku občanskou, příležitostnou, milostnou, reflexivní i přírodní. Autor uvedl do římské lyriky řecké strofické útvary a obtížná metra s cílem vyrovnat její úroveň s řeckou poezií. Zajímavý je soubor šesti úvodních básní III. knihy, tzv. římské ódy, v nichž apeluje na mravní cítění a vlastenecké postoje mládeže. V jeho básních často převažuje formální dokonalost nad citovou hloubkou.
V posledním období své tvorby se Horatius vrátil k filozofující poezii a to ve formě dopisů:
Listy - 2 knihy, asi 20 a 13 př. n l., jsou adresovány přátelům a obsahují úvahy o mravních otázkách a literatuře.
Pisonům též O umění básnickém - v listu vytyčil základní pravidla pro tvorbu uměleckého díla.
Životní Horatiovou filozofií byl umírněný epikureismus, hlásal právo na nerušený soukromý život, drobné radosti.
Quintus H. F. Horatius se narodil v rodině propuštěného otroka. Otec umožnil svému synovi vynikající vzdělání. Ten studoval v Římě gramaticko - rétorskou školu, v Athénách pokračoval ve studiu filozofie.
Jako stoupenec republiky bojoval po Caesarově smrti v republikánském vojsku. Po jeho porážce a všeobecné amnestii se opět vrátil do Říma. Pro zajištění existence si koupil úřednické místo ve státní účtárně, ale již tehdy skládal básně.
Velký zlom v životě Horatia nastal po přijetí do Maecenatovy básnické družiny. Maecenas, římský aristokrat a Octavianův přítel, ho seznámil s literáty, aristokraty i s Augustem.
Horatiovi byly darovány statky v Sabinsku, což mu zajistilo klid a nezávislost pro básnickou tvorbu. Po většinu roku pobýval na venkově, jen na zimu odjížděl do Říma.
Quintus H. Flaccus Horatius byl pohřben na římském pahorku Esquilinu vedle Maecenata, kterému z vděčnosti za přízeň a přátelství věnoval všechny své básnické sbírky.
Dílo H. F. Horatia:
Horatiovo dílo mělo nesmírný význam pro další vývoj římské i evropské kultury. Byl vzorem básníkům píšícím latinsky. Jeho básně byly překládány, písně zhudebňovány.
Prvními Horatiovými skladbami byly:
Jamby, zvané též Epody - 30 př. n. l., sbírka sedmnácti útočných a žertovných básní, ve kterých kritizuje současné římské poměry a odsuzuje bratrovražedné boje.
Satiry, nazývané také Besedy - Sermones - 2 knihy, 35 a 30 př. n. l., dvě knihy Satir obsahují osmnáct básní, v nichž se autor zaměřuje s jemnou ironií na typy pošetilých lidí, vysmívá se ješitnosti, kritizuje závist a vypočítavost
Písňová Horatiova tvorba je shrnuta do čtyř knih pod názvem:
Písně také Ódy - 23 př. n.l., čtvrtá kniha - 13 př. n.l. Obsahuje lyriku občanskou, příležitostnou, milostnou, reflexivní i přírodní. Autor uvedl do římské lyriky řecké strofické útvary a obtížná metra s cílem vyrovnat její úroveň s řeckou poezií. Zajímavý je soubor šesti úvodních básní III. knihy, tzv. římské ódy, v nichž apeluje na mravní cítění a vlastenecké postoje mládeže. V jeho básních často převažuje formální dokonalost nad citovou hloubkou.
V posledním období své tvorby se Horatius vrátil k filozofující poezii a to ve formě dopisů:
Listy - 2 knihy, asi 20 a 13 př. n l., jsou adresovány přátelům a obsahují úvahy o mravních otázkách a literatuře.
Pisonům též O umění básnickém - v listu vytyčil základní pravidla pro tvorbu uměleckého díla.
Životní Horatiovou filozofií byl umírněný epikureismus, hlásal právo na nerušený soukromý život, drobné radosti.