Victor Balaguer byl katalánský a španělský dramatik, básník a prozaik.

Victor Balaguer pocházel z rodiny lékaře. Byl velmi nadaný a již ve čtrnácti letech uvedl své první španělské drama Pepín el jorobado o el hijo de Carlomagno – 1938, (Pipin Hrbáč, neboli syn Karla Velikého).

Pro velký zájem o literární tvorbu předčasně ukončil Balaguerovo studium práv na Barcelonské univerzitě. Při pobytu v Madridu se seznámil s tamním bohémským prostředím a po návratu působil jako redaktor Diario de Barcelona a založil několik pokrokových periodik.
V roce 1852 přednášel v barcelonské Filharmonické společnosti dějiny Katalánska.

V roce 1854 se Victor Balaguer zúčastnil revoluce, od roku 1857 uveřejňoval své katalánské básně. Spolupracoval při obnovení barcelonských Květinových her, na nichž byl po dvou letech jmenován Mistrem radostného umění.

V roce 1860 působil Victor Balaguer jako válečný zpravodaj deníku El Telégrafo. V letech 1865 – 67 žil v exilu ve Francii, kde se spřátelil s obrozeneckými básníky, které v roce 1868, již jako předseda Květinových her, pozval do Barcelony. Poté se natrvalo usadil v Madridu. Zastával různé vládní funkce, založil v Barceloně ( ve Vilafrance i la Geltrú) Balaguerovo muzem – knihovnu.

Victor Balaguer byl členem Španělské královské akademie a Královské dějepisné akademie.


Victor Balaguer byl příkladem dvojjazyčného katalánského spisovatele, který psal zpočátku španělsky a od 50. let používal v poezii a dramatech katalánštinu.

Dramata:
Juan de Padilla – 1846, romantické drama s tématem ze 3panělských dějin – psáno španělsky

Ausiás March – 1858, psáno španělsky, přeloženo do katalánštiny, což diváci i kritika pociťovali jako neudržitelnou konvenci.

Los bandolers catalans o lo d´en Serralonga – 1858, (Katalánští loupežníci neboli Serralongův tanec), nejznámější Balaguerovo drama. Před inscenací tradičního lidového představení o loupežníku Serralongovi byl autor požádán o katalánský text.

Tragédies – 1876, svazek obsahující sedm her s tématy ze starého Říma
L´última hora de Colom – (Kolumbova poslední hodina)

Noves tragédies – 1879, obsahují mj.
Les esposalles de la morta – (Zásnuby mrtvé dívky), příběh Romea a Julie podle Shakespeara

Raig de lluna – (Měsíční paprsek), dílo plné stesku po někdejší společné okcitánsko – katalánské vlasti a odporu k světské moci papeže.

Los Pirineus – 1893, (Pyreneje). Toto drama bylo zhudebněno a přeloženo do řady jazyků.

Poezie:
Autorovy rané španělské básně vznikly pod vlivem R. de Montserrat:
Flores del alma – 1848, (Květy duše)

V dalších katalánských sbírkách se přidává k domácím romantickým básníkům, tzv. „novodobým trubadúrům“.

Lo trobador de Montserrat – 1861, (Montserratský trubadúr).

Esperances i records – 1866, (Naděje a vzpomínky), o liberárním postoji autora a jeho lásce k rodné zemi.

Poesies completes – 1868 (v rozš. vydání 1874), souborné vydání Balaguerových básní.

Balaguer byl ve své době i uznávaným dějepiscem, i když jeho pověsti a mýty, které nekriticky přejímal, pro zvýšení čtenářské přitažlivosti, byly na úkor jejich vědecké hodnoty.

Historia de Cataluňa y de la Corona de Aragón – 1860 – 63, (Dějiny Katalánska a Aragonské koruny) 5 sv.

Las calles de Barcelona – 1865, (Barcelonské ulice)