Vidiadhar S. Naipaul je trinidadský prozaik indického původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Vidiadhar S. Naipaul pochází z indické hinduistické literárně založené rodiny. Jeho otec a bratr psali prózu. Studoval na univerzitě v Oxfordu a po studiích v Anglii zůstal. Věnuje se literární činnosti, svá díla píše v angličtině. V roce 2001 získal Nobelovu cenu.


Děj prvních románů Vidiadhara S. Naipaula se většinou odehrává v rodném Trinidadu ve čtyřicátých letech 20. století.

Mystický masér – 1957, v románu zachycuje autor s humorem intrikami provázený vítězný volební boj neúspěšného učitele, maséra a tzv. zázračného mystika.

Elvířino volební právo – 1958, námětem tohoto románu jsou opět volební šarvátky a intriky.

Miguelova ulice – 1959, soubor povídek o životě drobných lidí, kteří bydlí ve fiktivní ulici v Port – of – Spain.

Dům pro pana Biswase – 1961, román patří k vrcholným autorovým dílům. Tragikomický příběh Inda, který se snaží získat nezávislost na kulturní a rodinné tradici vybudováním vlastního domu.

Pan Stone a rytíři – 1963, román o stárnoucím Angličanovi a jeho zápase se samotou a strachem ze smrti.

Lidé nápodoby – 1966, román má memoárovou formu

Naipaulova próza 70. let je laděna pesimisticky: Je chmurným obrazem života ve třetím světě:
Ve svobodném světě – 1971, povídky
Gueriloví bojovníci – 1975, román
V ohybu řeky – 1979, román

Záhada příjezdu – 1987, autobiografický román
Ztráta Eldoráda – 1969, z historie Trinidadu

Cestopisná trilogie:
Oblast temna – 1964
Indie, zraněná civilizace – 1976
Indie, nyní země milionu vzpour - 1990